Jsou v životě chvíle které si člověk pamatuje celí život na některé okamžiky by nejraději zapomněl .Mé příběhy se možná staly možná jsem si je vymyslel nebo někde slyšel některé nemají ani konec ten si může každý sám dotvořit.
Špatné svědomí
Jak už jsem napsal ,jsou chvíle když člověk něco udělá a nepřemýšlí o tom.Psát básničky jsem už začal ve svých 15 letech ,byl takoví můj útěk ze samoty ,někdo by řekl že jsem asi blázen,i když jsem mněl spoustu přátel připadal jsem si hrozně sám.Seděl jsem na půdě našeho domu a psal jsem.Teď ale píšu básničky z jiného důvodu.Začal jsem psát když se mi stal ten hnusném úraz.Bylo to hrozné.Přišly na mně deprese uvědomil jsem si že teď už bude vše jiné než bylo.Abych se nezbláznil a nemyslel na to co se mi stalo ,začal jsem zase psát básničky.Deprese se dá ventilovat i jinak povídat si z cvokařem,skočit padákem,jenomže na to je potřeba mít odvahu.Zkoušel jsem napsat povídku ,ale nelíbila se mi ,byla taková zvláštní taková umělá .Chtěl jsem v ní zpomenout na své dětství na doby kdy jsme objevovaly svět.Na doby kdy jsme nebyly ještě dospělý ,ale už jsme nebyly děti. Začal jsem psát a po pár větách jsem zjistil že ve svých vzpomínkách mám zmatek,nepamatuji si vše spíše si nemůžu vzpomenout jak to bylo doopravdy.V mích vzpomínkách sou jen útržky děje,útržky mého dětství ,dospívání.Sedím tu sám a nevím co se děje ,nevím proč čas tak rychle ubíhá,proč není lehké se vrátit ve vzpomínkách do dětství?Připadám si jak robot kterému špatně vymazali vzpomínky z hard disku. Přemýšlím o tom že asi navštívím cvokaře,ale to chce odvahu jak jsem už napsal.Odvaha co to je?Nebát se ? Jít sám o půlnoci na opuštěné místo ?Sedět v prázdnem starém domě a čekat na ducha majitele?Stát na římse u okna a děsit lidi že skočím?To asi odvaha nebude.Odvaha je spíš něco jiného ,jako udělat něco co by od vás nikdo nečekal.Ja jsem svou odvahu ukázal tím že jsem dal číst své básničky cizím lidem.
Možná si o mně budete myslet že to nemám v hlavě ok ale …
Jsou dny když člověka napadá jedna myšlenka za druhou a pak příde den kdy se ty myšlenky ztrácí v nekonečnu.Takových dní je naštěstí méně než těch druhých . Jsou dny smutné jak černá můra,dny veselé takové které nechceme aby skončily.Ty veselé má každý rád.